• TwitterRSS
  • Domů na Webylon
  • Kritika W3C
  • Historie
  • Džungle prvního desetiletí

    20. července 2004

    Začátkem devadesátých let byl web džunglí, nesvazoval ho prakticky žádný standard. Jakmile Tim Berners-Lee publikoval na internetu roku 1991 specifikaci svého vynálezu [K.01] „World Wide Web“, začal se značkovací jazyk HTML poměrně rychle vyvíjet.

    Občas si nějaký výrobce přidal svůj element či implementoval atribut trochu jinak, přebíral nápady konkurence, a tímto decentralizovaným způsobem neviditelná ruka trhu hnala vývoj kupředu. Decentralizovaný web byl a je jedním z hlavních Timových cílů. Zdravé vyrovnané konkurenční prostředí však nevydrželo dlouho.

    Koncem roku 1993 vydalo Národní centrum pro superpočítačové aplikace (zkráceně NCSA) svůj, dnes již legendární, prohlížeč Mosaic 1.0. Velmi rychle si získal obrovský počet uživatelů a stal se tažnou silou pokroku. Webmasteři rádi využívali jeho exkluzivních možností, jásali nad spoustou nových elementů. Tím decentralizovaný web jednou pro vždy skončil. Nově vzniknuvší webové stránky počítaly s možnostmi, jež jim nabízel nejrozšířenější Mosaic. Tvůrci ostatních prohlížečů (např. Violy) se buď odmítali z komerčních důvodů přizpůsobit, nebo se přizpůsobit prostě neuměli. Konkurenční prohlížeče mizely ze scény stejně rychle, jako se objevovaly.

    Recentralizace ve jménu decentralizace

    Web centralizovaný kolem jedné dominantní značky prohlížeče se Timovi zjevně nezamlouval, a proto začal v roce 1994 s pár kolegy pracovat na vyhraněné specifikaci jazyka HTML 2.0 (založené na SGML) a protokolu HTTP 1.0. Při své práci samozřejmě zohlednil inovace Mosaicu. Druhá verze HTML byla schválena organizací IETF v září roku 1995 a protokol HTTP o osm měsíců později.

    Jelikož se Timovi tvorba specifikací zalíbila a ve „vedení webu“ chtěl pokračovat, založil koncem roku 1994 World Wide Web konsorcium (zkracované W3C), které má nyní (v roce 2004) už přes 350 členů, mezi nimiž jsou i hlavní výrobci prohlížečů. Tim je od počátku ředitelem této organizace.

    V říjnu 1994 založil Tim Berners-Lee, vynálezce webu, v Massachusettském technologickém institutu, Laboratoři pro výpočetní techniku, ve spolupráci s CERN, odkud web pocházel, s podporou DARPA a Evropské komise World Wide Web Consortium (W3C). [...] Prosazováním spolupráceschopnosti a podporováním otevřeného fóra se W3C zavazuje k vedení technické evoluce webu.

    O World Wide Web konsorciu, W3C, 9. března 2000

    Konsorcium schválilo během svého desetiletého působení přes 80 doporučení. Nemalá část z nich má malé využití i malou podporu v programech. Některé specifikace představují skutečný pokrok (na příklad PNG nebo XML), jiné se naštěstí neujaly.

    Třeba taková specifikace Předdefinované HTML symboly ikon měla v duchu sémantiky sjednotit běžně užívané ikonky, aby webmaster nemusel shánět cizí či vytvářet vlastní. Pokud by se na něco takového zaměřily vyhledávače, byly by stránky motivovány k tomu, aby nepoužívaly své vlastní obrázky, které by do nich lépe zapadaly. Bohudík tento nápad všichni ignorovali.

    Střídání stráží

    Začátkem druhé poloviny roku 1994 vznikla společnost Mosaic Communications, do níž přešla část vývojářského týmu prohlížeče Mosaic. Začala pracovat na vlastním produktu založeném na jádru Mosaicu. V říjnu téhož roku pod novým názvem Netscape Communications vydala prohlížeč Netscape Navigator 1.0. Na vydání druhé verze Mosaicu by uživatelé museli čekat ještě rok a vzhledem k tomu, že web byl dosud stále koníčkem pouze pro hrstku vyvolených, zvěsti o pokrokovém Netscapu rychle obletěly svět.

    Nejznámějším produktem je Netscape Navigator a ten jistě není třeba podrobně představovat. Jedná se o WWW-prohlížeč, který je ve světě zdaleka nejpoužívanější (používá jej údajně 85 % světových uživatelů); u nás je jeho využití ještě vyšší a pohybuje se nad 90 procenty všech používaných prohlížečů.

    Netscape Navigator je veden jako shareware, tzn. že výrobce nabízí uživatelům několikaměsíční zkušební provoz, na jehož konci si uživatel zkoušený produkt může zakoupit. Pro některé skupiny uživatelů (např. pro akademickou sféru) firma Netscape nabízí své prohlížeče úplně zdarma. Pokud bychom se zaměřili na konkrétní ceny, nejnovější Navigator lze pořídit zhruba za tisíc korun (bez manuálu; ten vás přijde na 400 korun). Propracovanější verze Navigatoru, jíž je Gold 2.0, stojí bez příručky necelých 1 700 korun.

    — pal, Netscape konečně tady, Chipweek 1996/11

    V celé historii webu se už žádnému jinému prohlížeči nepovedlo obsadit přes 80 % trhu během jediného roku.

    Netscape, vědom si svého výsadního postavení, nasadil krátce po schválení HTML 2 laťku velmi vysoko. Přišel s revolučními technologiemi, které změnily web k nepoznání. Element <frame> (česky rámec) umožnil použití jednodušší struktury webu, jelikož zapouzdřoval více hypertextových stránek do jedné. Klientské skriptování, konkrétně jazyk JavaScript v elementu <script>, zase prolomilo hranici mezi obyčejným dokumentem a interaktivní prezentací.

    Standardizace v konsorciu nestíhala držet krok.

    Při pohledu na dnes existující standardy pro oblast WWW-prohlížečů uvidíme normu jazyka HTML 2.0. Návrh normy verze 3.0 byl po nějaké době stažen z diskuse a po dlouhé přestávce se objevil nový návrh, tentokrát HTML 3.2. V tomto návrhu jsou již zahrnuty některé proprietární rozšířeniny firem Netscape Communications a Microsoft. Mezi konečně normovanými vlastnostmi se nacházejí také klikovatelné obrázky (rozpoznávané klientem), možnosti vkládání javovských appletů, možnost definice pozadí WWW-stránek apod. Přesto však některé prohlížeče dnes disponují vlastnostmi (na pohled i vcelku efektními), které nejsou zahrnuty ani v novém návrhu standardu.

    — Josef Chomyn, Brouzdače a prohlížeče, Chipweek 1996/31

    Úder od Microsoftu

    Společnost Microsoft brzy pochopila, jaký vliv má na web majoritní internetový prohlížeč, a rozhodla se zapojit do dění. Dohodla se s komerční odnoží NCSA, společností Spyglass, že si vypůjčí zdrojový kód Mosaicu výměnou za podíl ze zisku z výsledného prohlížeče. Onen výsledný prohlížeč nazvala Internet Explorer a začala ho distribuovat zdarma. To se pochopitelně Spyglassu nelíbilo, protože podíl z ničeho je docela málo, a vysoudil na Microsoftu 8 milionů dolarů.

    V červenci 1996 přilepil Microsoft vylepšený Internet Explorer 2.0 do výchozí instalace svého operačního systému Windows NT 4.0. O pár měsíců později učinil totéž s trojkovou verzí prohlížeče a druhým vydáním Windows 95. Tímto krokem ještě ale nijak výrazně výsadní pozici Netscape Navigatoru neohrozil.

    Alespoň prozatím se nezdá, že by v současném rozložení sil docházelo k nějakým výraznějším změnám – Netscape Navigator si stále drží více než tři čtvrtiny trhu, a to i přesto, že Microsoft svůj browser rozdává úplně zdarma.

    — –jip, Ve znamení Internetu, Intranetu a budoucích změn, Chipweek 1996/13

    Zlom nastal až koncem roku 1997, kdy byl spolu s Windowsem 98 vydán Internet Explorer 4.0. Tento prohlížeč byl totiž od základu přepsán, k zobrazování užíval nové jádro Trident. Byl prakticky ve všech ohledech lepší než Netscape 4.0 a zároveň byl kompatibilní s webovými stránkami, které byly napsány pro Netscape. To mu zajistilo výborné přijetí jak u webmasterů, tak u uživatelů. I u českých:

    Válka prohlížečů

    Díky výraznému snížení náročnosti používání počítače (zapříčeněného hlavně systémem Windows) začal narůstat počet uživatelů i počet webmasterů mnohem rychleji. Web se stal koncem devadesátých let masmédiem. Džungle webových stránek se rozrůstala závratným tempem. Z nebrouzdalů se stávali brouzdalové a z brouzdalů webmasteři.

    Na poli internetových prohlížečů se odehrávala velká bitva. Netscape Navigator se bil s Internet Explorerem o každé procento. Marně.

    Firma SPRINX, provozovatel serveru Atlas, nedávno zveřejnila výsledky návštěvnosti stránek Atlasu podle typu prohlížeče a operačního systému. Za říjen 1997 se na prvním místě umístil Microsoft Internet Explorer, který použilo 70 procent návštěvníků. Tím odsunul rivala, prohlížeč Netscape Navigator, na druhé místo (27 %). Čtvrtá verze MS IE, uvedená na konci září 1997, se používá dokonce více než IE 3.0. Naproti tomu uživatelé Netscapu používají více Navigator 3.0 než nový Communicator 4.0.

    — Martin Dvořáček, Novinky ze světa internetu, Chip 1998/01

    Rok po vydání Exploreru 4.0 měla tento prohlížeč celosvětově přibližně polovina brouzdalů, dva roky po vydání už téměř tři čtvrtiny.

    Technologická propast mezi Netscapem a Explorerem byla ohromná. Na webu se z čista jasna objevily kaskádové stylopisy. Ty už sice Netscape trochu znal, ale pokud narazil na něco, co neznal, pro jistotu celý kus stylopisu ignoroval. Jelikož znal Explorer styly mnohem lépe, začalo být čím dál víc webových stránek optimalizováno spíš pro něj a pro Netscape přestávaly být přívětivé.

    Další ránou pro minoritní prohlížeče byly dynamické stránky využívající možností Exploreru. Implementace objektového modelu dokumentu nebyla v Netscapu dostatečně univerzální, proto si Microsoft vymyslel vlastní. Bohužel nekompatibilní. Kvůli tomu přestal být Netscape použitelný.

    Ze strany konsorcia bylo pomyslným hřebíčkem do rakve umírajícího Netscapu ztvárnění specifikace HTML 4 na W3.org. Způsobuje totiž nekompromisní zhroucení některých jeho verzí. Rozhořčené dotazy návštěvníků (namátkou zde, zde, zde a zde) byly smeteny ze stolu odpověďmi typu : „specifikace dodržuje sama sebe, chyba je na straně prohlížeče“.

    Zrození ještěrky

    Pozice Netscapu nebyla v lednu 1998 tolik slabá, jak se z nynějšího pohledu zdá. Celosvětově si stále držel majoritní podíl.

    Společnost Netscape měla v roce 1997 stále převahu na trhu webových prohlížečů, ale její podíl klesl (z 54,6 % v roce 1996 na 50,5 %). Její soupeř MS Explorer naopak poskočil z 16,4 % na 22,8 % (zdroj IDC).

    — Krátce ze světa informačních technologií, Chip 1998/08

    Přesto se rozhodl k významnému kroku. Ke kroku, který na první pohled vypadal jako kamikadze. Zveřejnil zdrojové kódy svého prohlížeče, čímž započal projekt Mozilla.

    Koncem téhož roku byl Netscape Communications koupen společností America Online za necelých 9 miliard dolarů. Prohlížeč Mozilla se pak oprostil od pozůstatků Mosaicu tím, že do sebe integroval nové zobrazovací jádro „Next Generation Layout“ (známé spíše pod jménem Gecko). Mladičké jádro mělo zpočátku své dětské nemoci, takže drtivý nástup Exploreru nezbrzdilo.

    Mozilla se vydala cestou „standardů“ s přihlédnutím k realitě současného webu. Technologický náskok svého monopolního soka pomalu dohnala, a proto začal počet jejích uživatelů opět narůstat.

    Třetí hráč

    Mezitím, co byl Netscape drcen Explorerem, vznikl v Norsku třetí významný prohlížeč, zvaný Opera. První veřejně přístupná verze měla číslo 2.1 a světlo světa spatřila na sklonku roku 1996.

    Hlavní snahou Opery bylo dotáhnout technologický náskok Exploreru a Mozilly, což se jí začátkem roku 2003 podařilo. Opera 7.0 zvolila zlatou střední cestu, kompromis mezi implementacemi Exploreru a Mozilly. Proto se stala běžně použitelnou a počet jejích uživatelů narůstá.

    V současné době zaujímají Explorer (a nástavby), Mozilla (a odvozené) a Opera přibližně 99,5 % trhu internetových prohlížečů.

    Čtvrtý hráč

    Za čtyři roky od vydání tohoto článku vznikne ještě Chrome, který se též stane významným dobyvatelem uživatelských srdcí. Ale o tom v roce 2004 nemohu vědět :-)