• TwitterRSS
  • Domů na Webylon
  • Kritika W3C
  • Historie
  • A řekl Tim: Budiž web...

    20. července 2004

    ... a byl web. Sir Timothy John Berners-Lee je všeobecně považován za vynálezce World Wide Webu. Málokdo ovšem ví, co si má pod tímto činem představit. Onen velký krok pro internet byl pro britského fyzika vlastně jen malý krůček. Krůček, který mu zajistil uznání, slávu, ředitelské křeslo, rytířský titul i čestné místo v historii nejen informatiky. Technologie a principy existovaly už dříve, Timovi stačilo šikovně je spojit...

    Hypertext

    Základem WWW je „hypertext“, tedy mechanismus provázání textů skrze odkazy. První zmínka o něčem, co by šlo hypertextem nazvat, pochází z července roku 1945. Doktor Vannevar Bush ve svém článku „As we may think“ píše o zařízení zvaném memex.

    Toto je základní znak memexu. Způsob svázání dvou položek dohromady je důležitá věc. Když uživatel tvoří stopu, pojmenuje ji, vloží jméno do své kódové knihy a vyťuká ho na klávesnici.

    — Vannevar Bush, As We May Think (část 7)

    Pojem hypertext ovšem vymyslel až v roce 1965 Ted Nelson. Ted se už přímo snažil o jeho softwarovou implementaci ve svém textovém editoru zvaném Xanadu. Kromě provázání se snažil archivovat i různé verze dokumentů a přehledně zobrazovat změny. Projekt Xanadu bohužel nebyl nikdy dokončen, nicméně posloužil jako inspirace pro mnoho dalších hypertextových systémů (mnoho nápadů je dnes k vidění ve Wikipedii).

    Před nástupem WWW se objevila proprietární hypertextová řešení od Xeroxu, Canonu, Macromedie a dalších velkých společností.

    Velká počítačová síť

    Formální základ pro síť obřích rozměrů byl bezesporu protokol TCP/IP navržený Vintem Cerfem v roce 1974. Síť ministerstva obrany USA, zvaná ARPANET, vznikla už v roce 1962 a na Vintův protokol přešla v roce 1983. O rok později se od ARPANETu odtrhla vojenská část a zbytek (stále financovaný vládou) zůstal dostupný univerzitám pro účely výzkumu. Během osmdesátých let se začaly výzkumů účastnit i velké firmy (např. Hewlett-Packard). Koncem osmdesátých let se ministerstvo obrany rozhodlo ARPANET vypnout, jelikož už prý nebyl potřeba.

    Národní vědecká nadace (rovněž financovaná z vládních zdrojů) mezitím zprovoznila vlastní páteřní síť NSFNET a ta po zrušení ARPANETu převzala jeho úlohu. Během několika let se k NSFNETu připojilo spousta menších velkých sítí - a tak vznikl Internet. Za zmínku jistě stojí ještě datum 30. dubna 1995, kdy byla páteřní síť NSFNETu zprivatizována.

    Už ty nejstarší podoby ARPANETu uměly skladovat soubory na FTP serverech či odesílat e-maily. Dávno před vznikem webu existovaly i DNS servery a další technologie globálně proslavené až v devadesátých letech.

    Značkovací jazyk

    Roku 1969 vytvořila trojice zaměstnanců IBM Charles Goldfarb, Edward Mosher a Raymond Lorie obecný značkovací jazyk GML (Generalized Markup Language - Zobecněný značkovací jazyk). Příbuznost se světoznámým jazykem HTML je zřejmá:

    :book. :body. :h1.Toto je nadpis první úrovně :p.Toto je odstavec :ol. :li.První položka číslovaného seznamu :li.Druhá položka :li.Třetí položka :ul. :li.Položka vnořeného seznamu :li.Další položka :eul. :eol. :p.Seznam skončil, začíná další odstavec...

    Od roku 1971 bylo Charlesovou hlavní snahou oddělení logické a prezentační části. K prezentaci byl určený jazyk DCF Script (Document Composition Facility - dokumentační kompoziční zařízení), jehož příkazy se psaly na začátek řádku a začínaly tečkou.

    Metajazyk GML prošel vývojem a v roce 1980 spatřila světlo světa jeho mutace označovaná SGML (Standard Generalized Markup Language - Standardní zobecněný značkovací jazyk). Tato mutace se stala standardem ISO 8879.

    Tim Berners-Lee při stvoření HTML existující standard ignoroval. Půjčil si z něj sice pár myšlenek, ale některé mírně přizabil a zároveň položil základy většiny dnešních „chyb“. Jak vypadaly tehdejší stránky?

    <NEXTID 2> <TITLE>Mamut s rýží a bramborem</TITLE> <H1>Nadpis končí s koncem řádku Obyčejný text odstavce, <HP1> začalo tučné písmo. <P> Tučný druhý odstavec, <HP2> začala kurzíva. <P> Třetí tučný odstavec v kurzívě, </HP1> tučné písmo skončilo. <P> Text čtvrtého odstavce v kurzívě, </HP2> kurzíva skončila. <P> <A NAME=1>Odstavec s kotvou</A>.

    Jazyk HTML byl reformulován do SGML teprve ve své verzi 2.0.

    Kutil Tim

    Vynálezce webu v roce 1989 uchopil 45 let starý hypertext, velkou síť s 16 let starým protokolem, přidal vlastní napodobeninu SGML — vše smíchal dohromady a World Wide Web byl na světě. O rok později napsal první webový server a prohlížeč.

    Jen jsem musel vzít ideu hypertextu, spojit ji s ideami TCP a DNS a -- ta-dá! -- World Wide Web.

    — Tim Berners-Lee, na své domácí stránce

    Na jména Vannevar Bush, Ted Nelson nebo Charles Goldfarb si dnes v souvislosti s webem málokdo vzpomene, ačkoli jejich dílo nepochybně vyžadovalo větší tvůrčí potenciál a hlubší myšlenku.

    Fyzik Tim Berners-Lee byl pouze ve vhodný čas na vhodném místě. Patří mu nepochybně významné místo v učebnicích dějepisu a informatiky. Budiž mu to přáno. Početí ovšem po otci nevyžaduje vizionářské smýšlení a odpovědnost. Správná výchova ano. Otec World Wide webu nemusí být nutně dobrým vychovatelem, a to ani když šéfuje nadnárodnímu konsorciu.