Sledujete-li Webylon pravidelně, asi víte, že to tu poslední dobou moc nežije. V tomto článku se rozpovídám o důvodech, zase si trochu zavzpomínám a zarekapituluji. Očekáváte-li, že to bude nudné, přeskočte rovnou na poslední odstavec. O moc nepřijdete :-)
V dobách, kdy Webylon začínal, jsem si všiml zajímavého jevu, který jsem tenkrát příliš nechápal. Všechny tehdejší slavné webdesignérské elity adorující konsorcium, které zažehly moji touhu psát a zkoumat neprobádané končiny historie, začaly postupně virtuálně „umírat“. Mátlo mě to, nedávalo to žádný smysl.
Připadal jsem si jako pistolník na divokém západě, který odpočítá deset kroků, mrštně se otočí, tasí svůj diamanty zdobený kolt zavěšený proklatě nízko a… nemá proti sobě nikoho, do koho by napumpoval olovo. Že by přede mnou soupeř utekl? Ano, kamsi zdrhnul, ale ne kvůli mně. Vyprchalo z něj nadšení. Šel pryč. Jen tak. Z pomyslné návsi odešli nejen soupeři, ale i spojenci. Místo usychající krve zůstalo všude jen vyhořelé palivo. A mrtvolné ticho.
Pixy odešel vařit své originální recepty, Marek Prokop vyhledávat/prodávat zjevná moudra o vyhledávačích, která Yuhů pro změnu pomáhal implementovat. Jejich sféra zájmů se posunula. Hmm. Škoda.
Jakmile jsem pochopil, co se s ex-elitami stalo, pomyslel jsem si, že tento jev souvisí s jejich — při vší úctě — povrchním pohledem na webdesign a že Webylonu nehrozí podobný konec, protože si vždy najdu nějaký fascinující detail, který mi vpustí do žil novou dávku petroleje.
Nyní si již říkám, že se to stát může a že se to nevyhnutelně stane. Můj zájem se pomalu přesouvá od psaní článků k psaní webdesignérských nástrojů (což tedy není zase tak daleko). A ty fascinující zaznamenáníhodné detaily již tolik nefascinují, když nedokážou potěšit, nadchnout či šokovat dnešní čtenáře…
V dobách, kdy Webylon začínal, převládal v odborných kruzích přespříliš pozitivní názor na činnost W3C. Viděl jsem hromadu mýtů, spoustu historických křivd hodných nápravy. Odstartoval jsem kariéru jako webový historik a odmítavým postojem k „webovým standardům“ jsem tenkrát provokativně vybočoval. Možná i trochu díky mému působení se ostré názory tehdejší generace během dvou let vcelku vkusně otupily. Z dotyčných se nestali však nenávistiví anarchisté opovrhující pravidly. Získali nadhled. Našli určitou rovnováhu mezi světlou a temnou stranou Síly.
Jenže svět se točil dál. Konsorcium samo zařadilo zpátečku
V dobách, kdy Webylon začínal, se čeští kodéři dokázali nadchnout pro všelijaké webdesignérské ideály. Něčemu a někomu věřili. Byli trošku naivní a trošku pomýlení, ale jakési základní hodnoty měli do hlaviček natlučené překvapivě dobře. Za to patří velký dík Pixymu, Prokopovi, Yuhůovi, Plaváčkovi, Špinarovi, Koptovi a dalším dávným elitám. A samozřejmě i celému Intervalu.
Při psaní kritiky konsorcia jsem se mohl snadno odšťouchávat od tehdy všeobecně uznávaných hodnot. Elegance kódu, úcta k postupnému vývoji, sémantika, přístupnost a nakonec i validita…
Velcí učitelé, jejichž přesvědčení a omyly jsem kritizoval, však utichli a vybledl i jejich stín. Generace kodérů, která se vylíhla během posledních dvou let, mi připadá při vší úctě až na pár výjimek poněkud vypatlaná. Bez ideálů. Historické souvislosti jim nic neříkají, nezajímá je, co kdy kdo a proč jak pokazil, a proto nerozumějí dobře ani prohlížečům, ani specifikacím. Sahají často po hotových řešeních, jejichž slabiny si neuvědomují. Poslepují dohromady redakční systém, šablonu postavenou na mamutím CSS frameworku, lightbox postavený na mamutím JS frameworku a hle — další skvělý web je upečený. Na první počuch jistě voní skvěle. Možná je to sémantický humus, možná nefunguje bez JavaScriptu (či XMLHttpRequestu aka AJAXu), možná se i rozpadá čtvrtině návštěvníků s Explorerem 6 kvůli zdvojenému marginu… nikomu to nevadí? Smutné.
Weby se tvoří pro uživatele a ne pro geeky. Troufnu si říct, že může dělat web pro 99% cílovou skupinu, která JS zaplý má, to tu nikdo neví.
Za rok se může stát, že web bez ajaxu bude komentovaný ve stylu: Co to je? Vždyť tam nemáš AJAX. Stejně jako nyní tabulkový layout.
— LoboTom, AJAX + vyhledávače na fóru JakNaWeb.com
Bez náležité úcty k vyšším principům chybí páky proti vyloženě hloupým technikám.
Blázen z Webylonu je mnoha současným tvůrcům k smíchu, nechápou smysl povídání o pravěkých ideálech. Nevidí žádný důvod, proč W3C oslavovat, ani proč ho kritizovat.
V dobách, kdy Webylon začínal, jsem dostával rozhořčené dopisy, jak si vůbec můžu dovolit šimrat Mocné Konsorcium pod čumáčkem. Dnes již vzdor nezaznamenávám. Část lidí mě vůbec nezná (což mě fakt netrápí) a část mě kupodivu naivně vnímá jako neomylného experta, přestože nikdy nevěřili omylům, které vyvracím. Vidí třeba jen zlomek z mé tvorby nebo znalostí a idealizují si mne do úplně jiné role. Nejsem a ani nikdy nebudu „pan Validátor“ nebo „kritik Exploreru“.
Upřímně řečeno si nyní můžu jako „webový filosof“, kterému odumřela opozice, relativně snadno přisvojit patent na pravdu. Mohu zneužít využít situace a být jakýmsi kazatelem nové generace. Vyplnit vakuum, papouškovat neochvějné základy, nezbytné zásady a nemístné závady. Jinými slovy: zkusím být pro změnu trochu konstruktivní. Připadá mi to jako správný směr vývoje…
Ale ještě, než se vyvinu, popíšu pár fascinujících detailů do Kritiky W3C. Děkuji vám za přízeň…