Začátkem devadesátých let byl web džunglí, nesvazoval ho prakticky žádný standard. Jakmile Tim Berners-Lee publikoval na internetu roku 1991 specifikaci svého vynálezu
Občas si nějaký výrobce přidal svůj element či implementoval atribut trochu jinak, přebíral nápady konkurence, a tímto decentralizovaným způsobem neviditelná ruka trhu hnala vývoj kupředu. Decentralizovaný web byl a je jedním z hlavních Timových cílů. Zdravé vyrovnané konkurenční prostředí však nevydrželo dlouho.
Koncem roku 1993 vydalo Národní centrum pro superpočítačové aplikace (zkráceně NCSA) svůj, dnes již legendární, prohlížeč Mosaic 1.0. Velmi rychle si získal obrovský počet uživatelů a stal se tažnou silou pokroku. Webmasteři rádi využívali jeho exkluzivních možností, jásali nad spoustou nových elementů. A tím decentralizovaný web jednou pro vždy skončil. Ostatní prohlížeče zmizely ze scény stejně rychle, jako se objevily.
Začátkem druhé poloviny roku 1994 vznikla společnost Mosaic Communications, do níž přešla část vývojářského týmu prohlížeče Mosaic. Začala pracovat na vlastním produktu založeném na jádru Mosaicu. V říjnu téhož roku pod novým názvem Netscape Communications vydala prohlížeč Netscape Navigator 1.0. Na vydání druhé verze Mosaicu by uživatelé museli čekat ještě rok a vzhledem k tomu, že web byl dosud stále koníčkem pouze pro hrstku vyvolených, zvěsti o pokrokovém Netscapu rychle obletěly svět. V celé historii webu se už žádnému jinému prohlížeči nepovedlo obsadit přes 80% trhu během jediného roku.
Web centralizovaný kolem jedné dominantní značky prohlížeče se Timovi zjevně nezamlouval, a proto začal v roce 1994 s pár kolegy pracovat na vyhraněné specifikaci jazyka HTML 2.0 a protokolu HTTP 1.0. Při své práci samozřejmě zohlednil inovace Mosaicu. Druhá verze HTML byla schválena organizací IETF v září roku 1995 a protokol HTTP o osm měsíců později.
Jelikož se Timovi tvorba specifikací zalíbila a ve „vedení webu“ chtěl pokračovat, založil světoznámé W3 konsorcium
Netscape, vědom si svého výsadního postavení, nasadil krátce po schválení HTML 2 laťku velmi vysoko. Přišel s revolučními technologiemi, které změnily web k nepoznání. Element <frame> (česky rámec nebo také konstrukce) umožnil použití jednodušší struktury webu, jelikož zapouzdřovala více hypertextových stránek do jedné. Klientské skriptování, konkrétně jazyk JavaScript v elementu <script>, zase prolomilo hranici mezi obyčejným dokumentem a interaktivní prezentací.
Společnost Microsoft brzy pochopila, jaký vliv má na web majoritní internetový prohlížeč, a rozhodla se zapojit do dění. Dohodla se s komerční odnoží NCSA, společností Spyglass, že si vypůjčí zdrojový kód Mosaicu výměnou za podíl ze zisku z výsledného prohlížeče. Onen výsledný prohlížeč nazvala Internet Explorer a začala ho distribuovat zdarma. To se pochopitelně Spyglassu nelíbilo, protože podíl z ničeho je docela málo, a vysoudil na Microsoftu 8 milionů dolarů.
V červenci 1996 přilepil Microsoft vylepšený Internet Explorer 2.0 do výchozí instalace svého operačního systému Windows NT 4.0. O pár měsíců později učinil totéž s trojkovou verzí prohlížeče a druhým vydáním Windows 95. Tímto krokem ještě ale nijak výrazně výsadní pozici Netscape Navigatoru neohrozil.
Zlom nastal až koncem roku 1997, kdy byl spolu s Windowsem 98 vydán Internet Explorer 4.0. Tento prohlížeč byl od totiž základu přepsán, k zobrazování užíval nové jádro Trident. Byl prakticky ve všech ohledech lepší než Netscape 4.0 a zároveň byl kompatibilní s webovými stránkami, které byly napsány pro Netscape. To mu zajistilo výborné přijetí jak u webmasterů, tak u uživatelů.
Díky výraznému snížení náročnosti používání počítače (zapříčeněného hlavně systémem Windows) začal narůstat počet uživatelů i počet webmasterů mnohem rychleji. Web se stal masmédiem.